Klatovská ODS

Společně pro Klatovy

Vzpomínková akce k výročí 21.srpna 1968

 Ve čtvrtek 21.srpna 2014 si občané Klatov na čele se starostou Rudolfem Salvetrem připomněli 21.srpen 1968 a okupaci Československa armádami Varšavské smlouvy. Vzpomínka se odehrála u pamětní desky na klatovské radnici.

 

Projev starosty města Mgr. Rudolfa Salvetra k výročí 21. srpna 1968

Vážené dámy, vážení pánové,

 21. srpna 1968… Dívám se po vašich tvářích a velmi dobře v nich mohu číst. Odráží se v nich vzpomínky mimořádně smutné. Také je z nich jasně patrné, že ono osudné ráno vám již nikdo z pamětí nevymaže.

Prvotní úžas po probuzení byl rychle vystřídán krutou realitou. Pohled z oken na klatovské náměstí, jímž projížděla válečná vozidla „spřátelených“ okupantů podbarvovala střelba v pražských ulicích znějící z rozhlasových přijímačů.

Invaze vojsk Varšavské smlouvy na čele se Sovětským svazem byla vedena s neobyčejnou tvrdostí a s odhodláním zničit jakýkoliv náznak suverenity a snahy o návrat ke svobodným a demokratickým principům správy malé země v srdci Evropy. Po krutých 50-tých létech, s nimiž bude paměť národa již navždy spojena jako s obdobím politických procesů, dlouholetých žalářů, nucených prací v uranových dolech a především s popravenými vlastenci, kteří se odmítali podřídit komunistické zvůli, nastupuje počátkem 60-tých let nová generace politiků. Kriticky pohlížejí na nezákonnosti uplynulých let, a citlivě vnímají narůstající nespokojenost obyvatelstva s úpadkem hospodářským, demagogií sdělovacích prostředků a potlačováním vlastního názoru a úsudku.

Není divu, že si národ reformní politiky velmi rychle oblíbil. Změny byly dokonce zakotveny též v legislativě. Změnilo se státoprávní uspořádání společné země Čechů a Slováků, došlo k pojmenování nezákonnosti politických procesů 50-tých let a byla přijata novela tiskového zákona. Bylo to snad právě ono zrušení cenzury, zásahů proti svobodnému šíření slova a obrazu, co přesvědčilo obyvatele Československa o tom, že se postupně začínáme vracet mezi demokratické země. Bohužel společenské dění přesvědčilo také tvrdé konzervativní jádro komunistů, že jen velmi razantní odpověď zachová řád po nejhrubším sovětském vzoru. Neváhali proti vůli vlastního lidu, jehož zájmy se tolik oháněli, pozvat cizí vojska a požádat je o obnovení pořádku. Neodradilo je ani to, co museli vědět velmi dobře. Pořádek se zbraní v ruce se obnovuje jen za cenu obětí na životech, včetně civilistů. Výsledek známe všichni. Dalších dvacet let čekání na svobodu.

Od osudného dne, kdy klatovské náměstí opanovali okupanti, bývalí spojenci, zaražení poznáním tichého, ale jasného odporu a pohrdáním ze strany místního obyvatelstva uplynulo dnes již 46 let. Více než polovinu z nich žijeme v normální, svobodné zemi. Negativních projevy plynoucí z toho, jak těžce se se znovunabytou svobodou vyrovnáme a učíme žít, z toho nevyjímaje. Jedním z oněch velmi nebezpečných projevů současné společnosti je až neuvěřitelně rychlý proces zapomínání. Často snad i nasazování si „růžových“ brýlí, jejichž optika dokáže změnit období tuhé normalizace provázené ohnutými hřbety, pokrytectvím a obavami z donašečů, v radostně prožité životy plné svobody, hojnosti, vzájemné důvěry a porozumění.

Zaražen jsem o to víc, že v době, kdy se na nás informace valí ze všech stran, je pro velkou část mladé generace 21. srpen 1968 datem nezařaditelným, nic neříkajícím. Jsem přesvědčen, že není chyba pouze na její straně. Neprožité se totiž v paměti jen tak lehce neusadí. Je proto doslova povinností nás všech osudové chvíle, jež otřásly českou státností, trvale a důrazně připomínat. I po 46-ti létech ční v našich dějinách jako varovně zdvižený prst.

Vloni jsem z tohoto místa řekl následující slova: „Ne, není důvodu obávat se v srpnových dnech r. 2013 válečného konfliktu, ani intervence cizí mocnosti. Obávám se však rozmanitých projevů nesnášenlivosti frustrované společnosti a stesku po pevné ruce. Obávám se plíživé hrozby omezování a okopávání základů demokratického zřízení“.

Promiňte, v první větě jsem se hluboce zmýlil. Byl jsem velmi neobezřetný, snad ukolébán životem v normální demokratické zemi. Vývoj událostí  posledních měsíců však obrátil část mého tvrzení naruby. Více než polovina obyvatel naší země považuje možnost válečného konfliktu za hrozbu reálnou. Izrael a rodící se Islámský stát jsou válečná ohniska ležící takřka na dostřel. Ruské tanky na území Ukrajiny jsou pak doslova za humny.  A opět ta samá rétorika. Bratrská pomoc, ochrana ruskojazyčného obyvatelstva, ochrana vlastních zájmů. Vše, co slýcháme pravidelně, když sovětské či ruské tanky překročí hranice suverénních států.   Kdy jindy, než právě v srpnových dnech, bychom se měli probudit. Vždyť jejich přítomnost již jednou znamenala nejen konec svobody našeho národa, ale vyžádala si i celou řadu obětí. Především s ohledem na ně a jejich hrdinství nesmíme býti lhostejní.  Osudová rána jako 15. březen 1939 a 21. srpen 1968 se již nesmí nikdy opakovat.

 Děkuji Vám za pozornost.

 

Foto: Městský úřad Klatovy

Vzpomínková akce k výročí 21.srpna 1968 Vzpomínková akce k výročí 21.srpna 1968 Vzpomínková akce k výročí 21.srpna 1968 Vzpomínková akce k výročí 21.srpna 1968
Budoucnost začíná
doma.