Klatovská ODS

Společně pro Klatovy

17. listopad 2014

17. listopadu jsme si připomněli dvě výrazné události našich novodobých dějin. V obou z nich sehrál rozhodující roli boj studentů vysokých škol proti totalitním režimům. 17.11. 1939 nacisté uzavřeli české vysoké školy, studentské vůdce popravili či odvezli do koncentračních táborů. Z pohledu budoucnosti však sehrála jejich statečnost důležitou úlohu. O padesát let později výraznou měrou studenti přispěli k pádu komunismu, díky němuž jsme se po mnoha desetiletích zařadili mezi svobodné, demokratické země.

Fotogalerie 17. listopad 2014   - foto Klatovan | Rudolf Lang

Starosta města Mgr. Rudolf Salvetr vystoupil s projevem, jehož část přinášíme:

 „V naší vlasti se změnilo mnohé. Dříve nedostižné, doslova utopistické jsme přijali jako naprosto samozřejmou součást našich životů. Přejíždíme či přecházíme hranice, povídáme si o dětech, které studují či pracují ve vyspělých zemích celého světa. Dožíváme se vyššího věku a pokud se rozhlédneme kolem sebe…. Jen člověk mimořádně zatrpklý či pomatený může mluvit o zničené, spálené zemi. Stačí si prohlédnout fotografie tehdy a nyní. Nemusíme ani chodit daleko, zůstaňme v námi milovaných Klatovech.

Přesto nejsme spokojeni. Jsme nevraživí. Radosti z úspěchu druhého, úcty a elementární slušnosti ubývá, agresivity, závisti, nesnášenlivosti, ba hrubosti přibývá. I nespokojenost patří k přirozeným lidským vlastnostem. Nejsem výjimkou. Netrápí mne fakt, že nemohu mít vše, co vidím nebo co má druhý. To se ostatně ještě nikomu nepodařilo. Jsem ale doslova pobouřen, když slyším výroky nejvyššího představitele České republiky, jimiž poškozuje obraz naší země v civilizovaném, demokratickém světě. Bagatelizace ochrany základních lidských práv, ruské vojenské agrese, stejně jako i brutálního zákroku proti studentům v listopadu 1989 je naprosto nepřípustná. O to víc, že jeho slova zaznívají ve dnech, kdy listopadové události ožívají vzpomínkami přímých účastníků. Chápu je i jako zapšklost vůči ohlasu a uznání, jež nám ve světě svým počínáním a postoji vydobyl Václav Havel. Muž, kterého si pamatujeme nejen jako jednoznačný symbol sametové revoluce, ale též jako neochvějnou prezidentskou autoritu, jež nikdy neváhala pozvednout svůj hlas na podporu vězňů svědomí. První porevoluční prezident byl, v dobrém slova smyslu, i velkým snílkem. Bezesporu si vše představoval podstatně dokonalejší, určitě by také patřil k nespokojeným.
Doufám však… Ne, jsem o tom přesvědčen, že paměť našeho národa není tak krátká, aby se, nehledě na všechny jeho vady, nechal o současný, svobodný život připravit.“

 

Budoucnost začíná
doma.